Kritika
Může být komorní inscenace pro deset tanečníků vrcholem sezony baletního souboru první scény? Odpověď zní ano:pokud se sejde zkušený tým tvůrců, kteří přistupují s rozvahou k předloze a s pochopením k divákovým očekáváním, může vzniknout představení, které má šanci va velmi dlouhý život. Nový balet Valmont na motivy románu Nebezpečné známosti, který měl premiéru 26.června ve Stavovském divadle, splňuje všechny předpoklady na divácky úspěšný titul.
Lucie Kocourková, Operaplus.cz - 27.6.2014
V Komorním divadle J.K.Tyla tak vznikl další povedený "muzikálový" balet, který jse svým zpúsobem žánrovým unikátem. Libor Vaculík dal dohromady umělecky kvalitní představení, které představuje Mercuryho v trochu jiném, intimnějším světě. Nestává se často, že bych neměl téměř co vytknout, ale Freddie-The King of Queen mně pohltil a pustil až po bouřlivé děkovačce.
Pavel Košatka, Musical.cz - 9.4.2014
Syrový a drásavý. Bez příkras a romantiky. Palčivý a živý jako otevřená rána. A strhující. Takový je tragický příběh Anny Kareniny podle L.N.Tolstého, jak jej na scénu Velkého divadla v Pzni převedl choreograf a režisér Libor Vaculík.... Vaculíkovi, který se soustředil na trojici hlavních postav - Annu, Karenina a Vronského, se podařilo na jevišti vytvořit čitelný příběh podtržený v úvodu i závěru mluveným monologem Anniným. Přitom není zbytečně popisný a nechává prostor pro tanec. Především to platí pro duet Anny s Vronským uzavírající první dějství, kdy oba v červených kostýmech tančí na prázdném jevišti...
Gabriela Špalková, Dnes - 23.11.2012
První na programu byly Slovanské dvojzpěvy v choreografii Libora Vaculíka.... Choreografie vyrůstá z emotivní atmosféry hudby, necituje lidové prvky, ale inspituje se jimi stejnou měrou jako moderním tancem.... Nechybí tradiční formace, řady nebo kruh, postup čelem k divákům, který i na malém jevišti půspbí monumentálně.
Lucie Kocourková, tanecniaktuality.cz - 22.3.2012
Libor Vaculík je nejen autorem celého projektu, ale také režisérem, choreografem a autorem světelné koncepce a nutno říci, že zvládl všechny složky velice dobře zkombinovat. V životě se říká, že sedět na dvou židlích se nevyplácí, ale Vaculíkovi se sezení na třech židlích vyplatilo a mohl dát celý muzilál dohromady dle svých představ.... Lucrezia Borgia je tedy velice nadprůměrným dílem. které dramatický příběh podává originální kombinace baletu a muzikálu, za doprovodu skutečně famózní hudby a písňových textů.
Pavel Košatka, Musical.cz - 16.3.2012
Vaculík inscenuje Sen noci svatojánské způspbem na samotného autora předlohy odkazujícím, jakousi formou divadla na divadle, která se podobá oné prostotě alžbětinského inscenačního tvaru.... Se svou tvorbou se Libor Vaculík etabloval na jediného a jedinečného scénáristu velkých epických baletů, v čemž již dvě desetiletí nemá konkurenci. Po kritikou obdivovaných produkcích, jakymi byly v devadesátých letech brněnský Petruška, Zvoník z Notre Dame, později Jana z Arku na hranici, Marie Stuartovna, Král Oidipus Ivan Hrozný, se stal jedinečným divadelníkem, který neupřednostňuje choreografii, ale do popředí staví příběh, kterému slouží jeho původní libreta, psychologie a charaktery postav, herectví, hudební složka, scénografická koncepce a celá divadelní mašinérie.
Pavol Juráš, Opera PLUS - 30.11.2011
Strhující taneční divadlo, z něhož mrazí a které se hluboce vrývá divákům až do morku kostí, vytvořil na scéně Velkého divadla v Plzni Libor Vaculík. Nehledejme na jevišti doslovný příběh Hugův ani jeho kopii, nehledejme tam příliš líbivé lyriky a romantiky. Vaculíkův nový Zvoník od Matky Boží není romantický příběh, ale syrové, emotivně nesmírně silné, místy až děsivé a temné nadčasové drama. Drama znetvořeného muže tolik toužícího po laskavosti. Drama lásky, drama bolesti, drama ponížení, touhy a vášně. inscenace je to zcela kompaktní, jednotná ve všech složkách. V choreografii i po výtvárné stránce reflektující hudbu Maurice Jarreho, syrovou, ostrou i burcující, nehýřící melodiemi, leč vysoce sugestivní.
G.Špalková, MF Dnes - 23.11.2010
O Vaculíkovi se ví, že příliš nedá na komplikované filozofické postupy, jeho choereografie bývají epické. Je tomu tak i v pžípadě Fausta - velmi jasně čitelný děj bez problémů obsáhne třicet let totality. Zejména v první polovině je velmi vypjatý, hitlerovské Německo i koncentrační tábor jsou zobrazeny přímo, bez vytáček či metafor. Faust Libora Vaculíka je svéraznou a překvapivou interpretací klasické látky.
K.Kubíčková, MF Dnes - 8.12.2009
Na představení je znát rukopis režiséra a choreografa Libora Vaculíka. Nechybí zde nálady ani dynamika a někteří představitelé zažívají chvíle s notnou dávkou adrealinu. Stejně jako například v Čachtické paní na níž se rovněž podílel jako režiser a choreograf, jsou i v Moně Lise "bojové" scény zpomaleny. Využití tohoto triku je velmi efektivní ve chvíly, kdy souboj dokresluje pouze hudba. je však zařazen i v momentě, kdy některý ze sólistů zpívá a právě kombinace zpomaleného děje a zpěvu pak nevyzní tak působivě jak by měla. Jinak je choreografie nápaditá a dává vyniknout především postavě Smrti, ovšem na úkor company, která nemá tolik prostoru jako v předcházejících projektech.
M. Lávičková. musikalnet.cz
Vaculík vykresluje Královnu Margot v historických souvislostech. Podařilo se mu vnést do tanečního projevu veškeré zákruty spletitého příběhu. Tvaruje svou kompozici mnohdy na již osvědčených pohybových schématech, které použil ve svých předchozích choreografií. Jsou stále účinná.
L. Dercsényiová
Libor Vaculík je aj autorom libreta a režisérom predstavenia Ivan Hrozný. Jeho bohaté skúsenosti a vynikajúce výsledky v tejto oblasti boli predpokladom, že aj v prípade tohto titulu bude vychádzat z vlastných predstáv na toto dielo. Očakávanie nesklamal. Vo svojej koncepci sa nezameriaval ani tak na politikum doby, ale skor na samotnú osobu Ivana Hrozného. Dramaturgicky jasné i výrazovo presne vykreslené charaktery jednotlivých postáv. prispeli v nemalej miere k srozumiteľnosti tejto pomerne na dej náročnej tanečnej drámy.
D. Hubová – I.S.theatre.sk, říjen 2008
Vaculík vypráví příběh Fantoma opery v odlehčeném duchu, s jistou dávkou nadsázky a humoru. Daří se mu zachytit charakter postav v tanečním zpracovaní podbarveném výraznými hudebními motivy, má cit pro tvarování pohybových vazeb, které plynule navazují jedna na druhou a jsou originální svou strukturou. Taneční party jsou rozmanitě a srozumitelně modelované. Proto se někdy jeví zbytečným používání mluveného slova, neboť tancem je sděleno vše potřebné. Vaculík využívá taneční techniky v zajímavě strukturovaných vazbách, kde mají důležité místo výrazové předpoklady interpretů.
L. Dercsényiová – Lidové noviny, 28.4.2008
Celé představení Čachtická paní upoutá pozornost snad každého. Tento nevšední počin si jistě získá srdce diváků a udrží se na výslunní velmi dlouho. Dalo by se říci, že po shlédnutí mnoho diváků neví, zda má tleskat, pískat, nebo jen pouze sedět. Snad je to díky tak úspěšnému převedení na divadelní prkna nebo tak reálně vyjádřenému zoufalství, děsu a hrůzy. Zkrátka divadelní Čachtickou paní by si neměl nechat nikdo ujít.
M. Vodrážková - e-stret.blogspot.com, 13.4.2008
Libor Vaculík postavil novátorskou verzi Stravinského Svěcení jara. Pomíjí původní skladatelovu inspiraci, totiž pohanské obětní rituály, a projetuje epické taneční divadlo s bolestně neuzavřeným tématem holocaustu, s příběhem Židovky a jejího partnera, procházejícím peklem koncentračního tábora. Pro vyjádření fašistického teroru Vaculík vymyslel postavu personifikované Smrti, kterou sugestivně interpretuje Jan Fousek. Vyrostlo tak hutné drama o dočasném triumfu zla v moderních dějinách.
S. Hrbotický - Hospodářské noviny, 26.5.2006
Vaculík je tvůrce obdařený bohatou pohybovou fabulací – jeho taneční tvarosloví ve Snu noci svatojánské je originální a rozmanité. Barvitě vykreslil postavu rozpustilého Puka, jehož party jsou vystavěny s velkou dávkou entuziasmu a invence. Vaculík tu doslova hýří nápady – sólové výstupy a duety následují jeden za druhým, vše je neustále v pohybu.
L. Dercsényiová - Lidové noviny, 25. 4. 2006
Úplné zatmění zapadá do linie posledních Vaculíkových prací, které jsou postaveny na rozhraní uměleckých druhů.... Jen vyjímečně jsou v českých tanečních inscenacích k vidění tak bohatě kolorovaní hrdninové. Složité postavy Rimbauda a Verlaina cizelují s každou situací, dialogem, osobní zpovědí. Oběma tanečníkům dal Vaculík vyjímečné příležitosti k psychologickému probarvení svých rolí. Úplné zatmění, uváděné v zrekontruované brněnské Redutě, nabízí silné, emotivní drama. Jde o niternou výpověď, která se v našich současných tanečních inscenacích vídá málokdy.
R. Vašek - Reflex 03/ 2006
Libor Vaculík v Macbethovi pokračuje v linii atraktivních spektáklů , stále se vzdalujících principům tradičniho baletu, v němž se vždy harmonicky střídají epické plocha s ryze tanečnimi. Oproti tomu obzvlášť poslední Vaculíkovy inscenace Ivan Hrozný či muzikálově laděná Edith - vrabčák z předměstí a Lucrezia Borgia jsou důsledně vystavěné na pohybově autonomním převyprávění šťavnatých, divácky vděčných příběhů, kdy děj jako by byl stále hnán kupředu, takřka bez retardujících tanečních odboček.
Zdá se to naprosto neuskutečnitelné, a přece se to podařilo. Pokusil se o to nadmíru úspěšně Libor Vaculík, autor libreta, choreograf i režisér, mající tedy na svých bedrech prakticky celou tíhu náročného úkolu. Adekvátním partnerem mu byl hudební skladatel Petr Malásek, který nenásilně skloubil vlastní hudbu s nesmrtelnými hity Edith Piaf - a výsledkem je taneční muzikál "Edith, vrabčák z předměstí", který měl své brněnské premiéry 21. a 22. května v Mahelově divadle.
V. Lejsková - Hudební rozlety, 8/2004
Nicméně Vaculíkova mistrná choreografie dává dílu věrohodný baletní punc převyšující všechny amatérské pokusy obdobných kreací. "Lucrezia Borgia" prezentovaná s velkým kolektivem a
rozmachem sólových tanečníků, podporovaný účinnou výpravou J.Duška a světelnou režií Vaculíkovou, se vyšvihla k nejpozoruhodnějším přínosům baletního souboru Národního divadla. Libor Vaculík se tímto dílem nepochybně zařadil mezi úspěšné novátory tanečního žánru, který uspěje u publika.
jv - Trend, 12/2003
V Národním divadle explodovala bomba ! Jenom tak se dá popsat úspěch Lucrezia Borgia s Bárou Básikovou ( 39 ) a tanečnicí Zuzanou Susovou v hlavních rolích. Představení, které stvořil Libor
Vaculík ( libreto, choreografie, režie ) na hudbu Petra Maláska, posouvá laťku všem budoucím hudebně-tanečním projektům !
I. Bachoríková – Blesk, 22.11.2003
Prostřední část – jakousi ryze profesionální vsuvku – tvoří Adagio a moll E.Griega v choreografii L.Vaculíka. Jedná se o vycizelovaný klenot s řadou originálních prvků, kde větší prostor dostává
partner.
S.Hrbotický – Právo, 12.11.2003
Ohlášený největší umělecký zážitek sezony v baletu ND Brno se premiérou Ivana Hrozného naplnil. Jako režisérovi se Vaculíkovi podařilo vytvořit kompaktní dílo, v němž všechny složky spolu
téměř dokonale souvisejí... Z nastudování je zřejmé, že Vaculík si s Prokofjevovou hudbou rozumí, snad žádná nota nezůstane nevyužitá.
L. Zbořilová - Právo, 28.11.2002
Libor Vaculík jako nejzkušenější protagonista večera se představil svou taneční fantazií na Brahmsovy Uherské tance - Tance podle Brahmse.
Vaculík náleží k choreografům s širokým záběrem - od krátkometrážních děl až po celovečerní tituly.Vysoce muzikální cítění spolu s ojedinělou schopností uchopení jak velkorysého tak intimního pohybového gesta z něj dělá jednoho z našich nejvýraznějších tanečních tvůrců... jednotlivé věty jsou zárověn krásnými tanečně-výtvarnými obrazy...
L. Dercsényiová - TL 9/2002
Úvodní příběh Dona Juana - legendárního svůdce líčí choreograf Libor Vaculík ve shodě s libretistou Pavlem Šmokem s jemným ironickým nadhledem a vtipnými pointami. Divák vskutku sleduje
"hravé drama", v němž i to osudové nadsamcovo potrestání nakonec pobaví. Pohyb propracovaný do nejmenších detailů "vypráví" sám a jestli jednou dvakrát zazní nějaká slovní sentence
sborového unisona, je to gag navíc.
Vladimír Čech - Rovnost 30.04.2002
"Na tohle půjdu ještě několikrát ...," slyšel jsem mezi diváky v závěru obou premiér nové baletní inscenace Dáma s kaméliemi. Vůbec bych se nedivil. V Plzni se totiž zrodilo představení zcela
mimořádné především svou celkovou atmosférou... Největší zásluhu na úspěšném výsledku má nesporně Libor Vaculík, autor libreta, choreografie i režie.
M.Šmíd - Plzeňský kulturní přehled, 03/ 2001
Noc v Benátkách je najlepším spomedzi šestnástich diel Johanna Straussa mladšieho a zostáva stále príťažlivá herecky, režisérsky aj scénicky a kostýmovo. V tomto prípade bolo režisérské obsadenie Libora Vaculíka prekvapením, ale treba povedať, že pozitívnym. Libor Vaculík dokázal vytvoriť pravú atmosféru pre príbeh. Vykúzlil Benátky plné ruchu, zrkadliace svoju architektonickú nádheru na vodnej hladine - zdá sa, že ešte i tá sa kolíše v rytme valčíka. Dokonale stvárnené šialenstvo karnevalového virvalu strháva diváka na pozadí impresionistických scén, žiariého lesku i tajuplného šera, masiek, intríg, sklamaní a prekvapivých odhalení.
M.Čechová, Sme - 8.12.2001
...přišel i tentokrát baletní soubor plzeňského Divadla J. K. Tyla s něčím novým, originálním, s tím co tu dosud nebylo: s tanečním muzikálem Edith - vrabčák z předměstí. Způsob jak se Vaculíkovi
podařilo spojit písně slavné Edith Piaf a jejich působení na dav s tanečním a hereckým vyjádřením jejího pestrého života, je historicky jedinečný.
M.Šmíd - Plzeňský kulturní přehled, červenec 2000
Libor Vaculík "tisícihran" česko-slovenské choreografie, autor děl geniálních, skvělých a dobrých, kumštýř, který umí postavit klasický balet, velké taneční divadlo, " krátkou metráž " ve vážném i humorném tónu, podepíše se pod hudebně kontroverzní koláž, umí se utkat i s původní partiturou - v našem případě s těžkou, nepoddajnou Janáčkovou Glagolskou mší. S jistotou horského vůdce
převádí Vaculík diváky přes úskalí jevištního ztvárnění náročné Janáčkovy hudby, vyhne se nebezpečí laciného manifestu, divák si může být jistý - je v rukou profesionála.
J.Holeňová - Divadelní noviny, září 1997
Notre Dame de Paris patří k vrcholným dílům choreografa Libora Vaculíka. Spolehlivou základnu si vytvořil úpravou románu Victora Huga do tanečního libreta oproštěného od vedlejších dějových
zápletek. Také u postav zdůrazňuje jen jejich nejpodstatnější vlastnosti, což umožňuje choreografii vykreslit je v jasných konturách a zároveň nabízí možnost jejich zobecnění.
D.Paseková - Denní telegraf, 16.4.1997
...i Libor Vaculík vtiskl Coppélii svůj názor, autorské pojetí. Místo ortodoxně tradičních pas de deux (zná je dobře z dob svého soutěžení) vytvořil odlehčenou, svěží choreografii, čehož tanečníci s
chutí využili.
D.Paseková - Denní telegraf, 29.6.1995
Od choreografií a režií je podepsán hostující Libor Vaculík, od něhož se tu od jeho senzačního úspěchu s Jarreho baletem Zvoník od Matky Boží očekával nyní další triumf. Výsledek je zářným
příkladem mistrně zvládnutého syntetického divadla... Jana z Arku na hranici je každopádně představení, které osloví vnímavého a vůči hudbě tohoto století nezaujatého diváka a posluchače.
V.Čech - Svobodné slovo, 25.11.1995
Už jsem to jednou napsal a nemám co bych na tom měnil: Libor Vaculík je v naší "postšmokovské" a "postkyliánovské" choreografii jednička. Na jeho kompozicích je poznat, že byl (vlastně pořád
je) vynikající tanečník... Svobodná invence s množstvím osobitých nápadů a vzácnými jiskrami překvapivých pohybových novotvarů se opírá o bezpečné zázemí perfektně zvládnutého řemesla.
Choreografickým vrcholem Čajkovského jsou dueta... žádná tradiční pas de deux, ale skutečné, nesmírně výmluvné dialogy, obsažné a hluboké, vyjadřující s maximální srozumitelností,
psychologickou přesvědčivostí i emocionální naléhavostí vše o "stavu duše" i vzájemném vztahu aktérů. Klobouk dolů choreografe!
V.Vašut - Taneční listy, únor 1995
Můj první pocit z premiéry Někdo to rád... byl, že jsem si spletla soubor i divadlo. Proč se zrovna balet ND a zrovna ve Stavovském divadle pouští do revuálního žánru. Ať zní odpověď jakkoliv
nudit se nebudete. Libor Vaculík plynule zaplňuje jeviště smysluplnou pohybovou akcí...
H.Kazárová - Lidové noviny, 20.4.1994
Závěr představení patřil opět Vaculíkovi a jeho roztančeným Wesendock-Lieder.Tato Wagnerova hlubinně patetická píseň - či písně - lásky už dříve nenechala v klidu Joffreyho, Spoerliho i
Béjárta... Teď přišel se svou troškou do mlýna Vaculík. Pořádnou troškou. Oči plné slz jsou osobitá choreografie podmanivého temného přísvitu, na jakou se dívám s plným zaujetím a libostí.
Choreografie velkorysá, sebejistá, autoritativní, tvarově kompaktní, muzikální a logická...
V.Vašut - Divadelní noviny, 17.2.1994
Libor Vaculík má divadelní a taneční nápady a umí jim dát systém ucelenost kompozici a tvar. Vzpomněl si na Sněhurku, ale místo trpaslíků jí dal za partnery závodníky. Tak se zrodil taneční muzikál Sněhurka a sedm závodníků. Libor Vaculík je z mála choreografů, kteří mají vtip a humor. Nejenom pro vtipný detail. Doteď většinou jenom na Bednárikových pohádkách měli oči na stopkách stejně děti jako rodiče. Vaculík a tým jeho spolupracovníků také umí udělat divadelní divadlo.
L.Čavojský - Národní obroda, 22.05.1992
Druhá část večera uvádí dvě kontrastní díla velkého a všestranného talentu našeho baletu - Libora Vaculíka. Mahlerovy Písně potulného tovaryše zpracoval v mužském duetu Život a smrt s nesmírným citem pro hudbu i zvolené téma. Zářivou tečkou programu je pak humorné Stmíváníčko...
Y.Nováková - Lidové noviny, 5.6.1990
30.05.2015 - Tom a Kačka
Muzikál tři mušketýři byl skvělí, děkujeme :)